Mezinárodní sochařská sympozia LANDEK
(Historie vzniku myšlenky mezinárodních sochařských sympozií v Evropě)
Od roku 2002 sympozia Landek organizuje sochař Martin Kuchař, předseda Spolku pro činnost mezinárodních kamenných sympozií, které bylo založeno v roce 2001. Tímto navázal na 8 ročníků Mezinárodních sochařských žulových sympozií organizovaných sochařem Josefem Andrle ve městech Milevsko a Jindřichův Hradec. Osobně se Martin Kuchař zúčastnil posledního ročníku v roce 2000. Tato Žulová sochařská sympozia byla pokračováním tradice mezinárodních sochařských sympozií v Evropě.
První sochařské tvůrčí setkání pod širým nebem se uskutečnilo v roce 1959 v Rakousku v obci Sankt Margarethen v areálu již uzavřeného, starými Římany založeného, vápencového lomu. Duchovním otcem myšlenky byl sochař, tehdejší pedagog a později profesor vídeňské akademie Karl Prantl.
Počátkem 60. let minulého století se idea tvůrčích sochařských sympozií začala rychle šířit do okolních zemí. Druhým a dodnes kontinuálně fungujícím mezinárodním sochařským sympoziem je od roku 1961 Forma Viva v tehdejší Jugoslávii, dnešním Slovinsku. Jeho zakladateli byli Janez Lenassi a Jakob Savinšek. Dalším sochařským sympoziem byl projekt Skulpturen Weg v Německu iniciovaný sochařem, profesorem mnichovské akademie, Leo Kornbrustem.
Tehdejší Československo bylo rovněž jednou z prvních evropských zemí, která měla v 60. letech své mezinárodní sochařské sympozium, a to v Hořicích v podkrkonoší v Bohánečském lomu. Sochař Vladimír Preclík zde také inicioval založení prvního sochařského parku pod vrchem Sv. Gothard. Toto naše nejstarší sympozium s přestávkami funguje dodnes, tedy více než 50 let. Ve druhé polovině 60. let minulého století český sochař Miroslav Chlupáč založil mezinárodní sochařské sympozium v lázeňském městě Vyšné Ružbachy pod Tatrami na Slovensku v areálu uzavřeného travertinového lomu. Toto sympozium je už desítky let nefunkční.
První sochařská sympozia se řídila stanovami – řádem, ve kterém se jasně specifikovaly podmínky pro jejich konání. Nedílnou součástí se stalo zakládání sochařských parků, kde byly sochy řádně označeny – autorizovány. Smyslem pořádání sochařských sympozií nebylo rozhodně vytváření skulptur pro jejich další prodej, nýbrž obohacení a estetizace veřejného prostoru. První sochařská sympozia trvala nejméně 4, ale také 8 i více týdnů, aby byl dostatek času díla dotvořit a nainstalovat.
Myšlenka mezinárodních sochařských sympozií se rychle rozšířila do celého světa. Úspěšní byli zejména Japonci, Korejci, Švédové,… Dnes najdeme velký počet sympozií v Asii, hlavně v Číně a Turecku.Tyto země investují obrovské finanční prostředky do umění ve veřejném prostoru. Stará dobrá Evropa v tomto ohledu ztrácí dech a umění ve veřejném prostoru pro ni už dávno není nosným tématem.
Současná sochařská sympozia v Evropských zemích trvají často pouze 14 dní, někdy dokonce jenom pár dní… Staly se tak jakýmisi sochařskými sprinty. Rovněž i účel mnohých sochařských sympozií se dalece vzdálil od původních myšlenek a koncepce duchovních otců zakladatelů. Kvalita děl je nezřídka velmi nízká a mnohá z takto rychle kvašených sochařských děl veřejný prostor nekultivují, nýbrž kazí obecný vkus laické veřejnosti.
Mezinárodní sochařská sympozia Landek od svého prvního ročníku v roce 2002 ctí původní myšlenky otců zakladatelů. Byly založeny sochařské parky, které se musely dvakrát přestěhovat z areálu Hornického muzea pod vrchem Landek do Těrlicka Hradiště v Horním Dvoře. Odsud pak po výpovědi majitelů pozemku na další nové místo, a to na pozemek 100 let starého nefunkčního obecního hřbitova v Těrlicku Hradišti pod Babí horou. Po náročných úpravách, které zde obec Těrlicko provedla, se pozemek stal novým místem pro již podruhé stěhovaný sochařský park, který je denně přístupný široké občanské veřejnosti.
Od roku 2002 se sympozia Landek konala jako bienále v areálu Hornického muzea v Ostravě Petřkovicích. Poslední pátý ročník zde proběhl v roce 2010. V témže roce společnost OKD, která Hornické muzeum vlastnila a dlouhodobě ho podporovala, celý vzkvétající areál převedla společnosti Vítkovice. Byl to nečekaný manévr, který bývalí “havíři“, kteří muzeum iniciovali a budovali, jen těžko chápali. Nový majitel areálu Hornického muzea generální ředitel Ing.Jan Světlík neměl o pokračování úspěšného projektu a budované tradice Mezinárodních sochařských sympozií Landek zájem. Organizátor sympozia sochař Martin Kuchař měl v muzeu pronajatý objekt, ve kterém 10 let žil a tvořil a společně s ním během Landeckých sympozií i sochaři z různých koutů světa. Po zhoršení nájemních podmínek se rozhodl tradici Landeckých sympozií na čas přerušit a Hornické muzeum opustil. Přestěhoval se do svého nově vybudovaného ateliéru a domu v obci Vělopolí, kam umístil i sídlo Spolku pro činnost mezinárodních kamenných sympozií.
Při řešení problému se stěhováním sochařského parku z Horního dvora pod Babí horu v Těrlicku Hradišti navázal Spolek užší spolupráci s obcí Těrlicko a uzavřel s ní smlouvu o dlouhodobém 30 letém pronájmu soch v sochařském parku pod Babí horou. Spolupráce zdárně pokračuje letos dalším společným projektem, a to uspořádáním volného pokračování sympozií Landek – 6.ročníku mezinárodního sochařského sympozia Těrlicko- Landek 2019, které se bude konat od 10. srpna do 7. září v Těrlicku pod fotbalovým hřištěm. Sochařský park pod Babí horou bude doplněn novými skulpturami, které budou rovněž lemovat pěšinu vedoucí od místní základní školy.
