Archív:
Sympozium Landek 2002 - Symposium

SOCHAŘSKÉ SETKÁNÍ POD LANDEKEM

Po bezmála desti letech se stala Ostrava od 14.7. do 10.8.2002 dějištěm Mezinárodního sochařského sympozia, nesoucího tentokrát příznačný název LANDEK 02. Pokud se sochařských sympozií týká, má Ostrava nebohatou, ale zato významnou minulost. V roce 1967 se zde uskutečnilo první Mezinárodní sympozium prostorových forem, jehož se tehdy zúčastnili Štefan Belohradský, Janez Boljka, Jerzy Januszkiewicz, Jo Oda, Barna von Sartory, František Štorek, Aleš Veselý a architekti Josef Havlíček a Jan Pavlovský. O dva roky později mělo pokračování, jehož se tehdy zúčastnili sochaři Nicola Carrino, Otto Clenciala, Karel Nepraš, Karl Age Riget, Yves trudeau, Rudolf valenta, architekt Bronislav Firla a Radim Ulman. V proslulém městě kovu a ohně měla vzniknout hodnotná kolekce monumentálních plastik, jež měly najít trvalé místo v sadu J. A. Komenského na břehu řeky Ostravice. Na sympoziích vzniklo celkem třináct sochařských objektů, v nichž se odražely dobové vlivy a tendence. Pro některé výtvarníky byla tato sochařská sympozia skutečnou výzvou, jako například pro nedávno zesnulého Karla Nepraše, pro něhož znamenala účast na sympoziu prostorových forem v Ostravě skutečný tvůrčí předěl; jako nový sochařský materiál zde objevil litinu a od té doby ve své tvorbě bohatě využíval kovolitecké metody a primitivní pohybové mechanismy. Na počátku 70. let však byla díla z městského parku odstraněna nebo nenávratně zničena, jako například díla J. Boljky, N. Carrina, K. Nepraše, K. A. Rigeta, Jo Ody a B. von Sartoryho. Zbývající autoři ze strachu, aby jejich díla nepotkal podobný osud, své práce odvezli domů nebo je přemístili na bezpečné místo, jako například F. Štorek, který svou sochu daroval městu Hlučín. Ostrava tak na dlouho přišla nejen o řadu hodnotných uměleckých děl, ale také o kulturní reputaci.

Tu mělo napravit až v roce 1993/1994 Mezinárodní sympozium prosotorvých forem pořádané tehdy Společností pro kulturu a umění v Ostravě a Galerií výtvarného umění v Ostravě ve spolupráci s podnikem Vítkovice, a.s., Novou hutí, a.s., Ostravskou univerzitou, Technickou univerzitou – Vysokou školou báňskou v Ostravě a městem Ostrava. Sympozia se tehdy zúčastnili alespoń někteří z výtvarníků, kteří zanechali v Ostravě svou stopu v 60. letech; Nicola Carrino z Itálie, Karel Nepraš z Čech, Barna von Sartory z Německa a Jo Oda z Japonska. Jejich práce dnes zdobí sad Milady Horákové, i když pravda, na některých z nich se již začaly podepisovat ruce vandalů i zub času.

Řada sochařských sympozií, která se od 90. let konají na různých msítech naší republiky je inspirovaná tradicemi – zpracování kovu (mezinárodní setkání uměleckých kovářů Hefaiston na Helfštýně), dřeva (sympozium Dřevěná plastika ve Žďáru nad Sázavou, sympozium dřeva Stromovka v Českých Budějovicích, sochařské sympozium Sloup v Olomouci) nebo kamene (mezinárodní sochařské sympozium Džbán – Hředle od 1992, které zpracovává místní opuku, mezinárodní žulové sympozium v Jindřichově Hradci, které navázalo na Žulové sochařské sympozium v Milevsku, Mezinárodní sympozium Lemberk atd.). Některá sochařská sympozia mívají problém s umístěním soch které zde vzniknou. To by však ostravský podnik být neměl, protože deficit přítomnosti výtvarného umění v ostravských ulicích a parcích pociťujeme stále, i když mnohé mění k lepšímu.

Od samého počátku mezinárodního sochařského sympozia LANDEK 02 se vědělo, kde najdou jednotlivé skulptury své místo. Proto sochař Josef Andrle koncipoval své dílo jako zajímavou dětskou prolézačku – jeho práce bude součástí dětského areálu ve Stonavě, kultivovaně pojatá socha Bosse Anderssona, nazvaná Kultovní místo, bude zdobit centrum Havířova, sochařské práce Ericha Reischkeho a Shinji Sakaie (těsně před odjezdem do Čech zemřel ve 101 letech Shinjimu otec a proto nazval své dílo Dialog otce s matkou) budou instalovány v ostravském Sadu Milady Horákové a působivé sousoší Penélopé a Odysseus od Janusze Owsianyho zkrášlí Komenského sady. Dílo Václava Litvana Zákony džungle zůstane jako esetický prvek v areálu Hornického muzea pod Landekem. Podle organizátora sympozia, Martina Kuchaře, mají lidé k sochám většinou ambivalentní vztah. A dodává; „i starší cítí jakýsi ostych, socha je pro ně cosi nepoznaného. V minulosti byly pro ně sochy spíše pietním symbolem, k němuž chodili klást věnce. Nevnímali je jako estetickou součást místa, v nemž žijí, chyběl jim přímý kontakt. U těch mladších už je to jiné. Nejlepší jsou děti, které sochy vnímají zcela spontánně a bezprostředně. Během sympozia se sem chodili dívat i studenti, u nichž bylo výhodou také to, že nemají žádnou jazykovou bariéru a tak mohli pohodlně komunikovat se všemi účastníky sympozia.

Mezinárodní sochařské sympozium LANDEK 02 v Ostravě vydalo první plody, snad se tedy za dva roky můžeme těšit na další …

Setkání

V roce 2002 vzniklo v Ostravě symposium nové, tentokrát v kameni, a podle místa konání se mu dostlo jména LANDEK 02. Znovu se sjeli sochaři z různých míst; Japonska, Švédska, Neměcka, Polska a Česka. Opět se zrodilo tvůrčí společenství, opět zavládla atmosféra téměr horečné práce bok po boku i symposijního rokování. Když jsem mezi tyto sochaře přijel, stejně jako tehdy před léty mě uchvátila. Kdo to letos opracovává kámen od žuly po pískovec? Jsou to Bosse Andersson (Švédsko), josef Anderle (Česko), Janusz Owsiany (Polsko), Erich Reischke (Německo), Shinji Sakai (Japonsko), Martin Kuchař – ostravský sochař a zároveň pořadatel. Jako host, student Umělecké školy sv. Anežky České Václav Litvan. Nebudu je zde vyjmenovávat, vše obsáhne konečná tiskovina almanachu, ale chtěl bych jim složit upřímný dík a poklonu, protože duchovně pokořili dnešní bohužel převládající úroveň hrubého trhoveckého sobectví.

Záměrem pořadatelů je pořádat toto kamenné sympozium jako blenále, tedycoby LANDEK 04 a poté LANDEK 06 a tak dále. díla nezůstanou na místě svého vzniku jak je u sympozií obvyklé, ale budou sloužit ke zkrášlení města, jeho náměstí, ulic a sadů. A dá-li pánbůh i lidská moudrost či rozum, budou skutečně následovat další ročníky. Čin symposia LANDEK 02 je bezpochyby úctyhodný. Zejména ke kráse a duchovní libosti bytí dle moudrých slvo, že nejen chlebem živ je člověk.

Petr Holý

Děkujeme

Bezděk spol. s r.o. Kower Radegast
Daňová a účetní kancelář
Ing. Renáta Preisierová		 Moravskoslezský kraj SME
Factory – velkoplošný tisk Marcela kolářová Ostravské vodárny a kanalizace
Fenix Marek Nevrlý – Watt Slezský kámen
Granit Lipnice Nadace český fond umění SMsoft
Hornické muzeum OKD Ostrava Nadace Landek Ostrava Star lux
Hotelová škola Havířov NBS invest a.s. Stavby Kájov – stavební spol.
Ing. Rudolf Ovčaří Ospol kompresory Těšínské Jatky
Kamila Pernická Ota Ciencala ak.soch. Vokd a.,s.
Pekárna Šenov Walmark Weha