Archive:
Sochaři pod Landekem
Ostrava, 13.8. – 10.9.2010
Už popáté se v areálu Hornického muzea v Ostravě konalo sochařské bienále s mezinárodní účastí. Od roku 2002, kdy byla zahájena tradice této zajímavé umělecké akce, se pod vrch Landek postupně sjelo celkem 40 sochařů z celého světa. S výsledky jejich práce se lidé mají možnost už řadu let seznámit v sochařských parcích Moravy a Slezska. Mohutné skulptury jsou vystaveny pod širým nebem například v centrálním parku v Havířově, v sochařském parku v Těrlicku-Hradišti, v parku Jožky Jabůrkové v Ostravě-Vítkovicích, v zeleni poblíž hráze Žermanické přehrady nebo v areálu Hornického muzea.
Autorem myšlenky pořádat v černém městě pravidelné sochařské bienále je mladý ostravský sochař Martin Kuchař, který tak úspěšně navazuje na tradici sochařských sympózií konaných koncem šedesátých let minulého století v Ostravě pod patronací Vítkovických železáren. Přímým předchůdcem akce pak bylo osm ročníků „Žulových sympózií“ v Milevsku a Jindřichově Hradci, které bohužel nepřežily přelom tisíciletí.
Letos obdrželi organizátoři bienále přihlášky 150 sochařů z celého světa. Do Ostravy však mohlo být pozváno pouze šest z nich. Omezené finanční prostředky bohužel na víc nestačily. Kvalitu akce to však nijak nepoznamenalo. Umělci měli k dispozici nejen kvalitní sochařský materiál, dokonalý servis a skvělé zázemí pro svou tvorbu, ale byla jim nabídnuta – stejně jako v minulých letech – řada inspirativních aktivit pro zpestření volného času. O víkendech mohli navštívit třeba hutní provoz Třineckých železáren, Beskydy nebo starobylou šachtu Anselm v Petřkovicích.
Šestice sochařů vytvořila skvělý tým. Číňanka Zhao-Li (47) z Cheng-du si k práci vybrala božanovský pískovec a v závěru sympózia představila veřejnosti zajímavou skulpturu s názvem „Zrcadlo č.6“. Jde o sochařskou instalaci inspirovanou havířským prostředím. Skulptura je tvořena opracovaným kamenným blokem, do něhož jsou vložena tři „zrcadla“ z leštěného plechu. Objekt spočívá na originálních havířských kolejnicích, které mají symbolizovat ukotvení díla v hluboké minulostí havířského Landeku. Samotná „zrcadla“ pak zpřítomňují odraz současného života černého města.
Z Tokia přijel absolvent University of The Arts Tets Ohnari (30), jehož díla už našla obdivovatele nejen v Japonsku, ale například i v Německu a Slovinsku. Jeho letošní landecká skulptura nazvaná „Sand clock“ bude umístěna v havířovském centrálním parku. Skoro čtyři metry vysoké „přesípací hodiny“ vytesané ze světlého supíkovského mramoru symbolizují proměnu hmoty v čase.
Gruzínec Valerian Jikia (49) patří mezi velmi zkušené umělce. Už řadu let vyučuje mladé sochaře na univerzitě v Tbilisi. Jeho rozměrné dílo s názvem „Energetická substance“ bude zanedlouho zdobit park Jožky Jabůrkové ve Vítkovicích. Jde o mistrovskou práci vytvořenou s obdivuhodnou lehkostí ze supíkovického mramoru. Gruzínský sochař si v průběhu sympózia našel čas i na vytvoření série grafik a kolorovaných kreseb, které vzbudily velký zájem veřejnosti.
Agnieszka Mikolajczyk (30) z Lodže vystudovala textilní tvorbu, ale už v průběhu studia ji více zaujalo sochání. Svou geometrickou abstraktní kompozici nazvanou „Artifical Life Form“ vytvořila kombinací světlého božanovského pískovce a černého švédského syenitu. Kontrast zcela rozdílných materiálů jí umožnil vytvořit zajímavé dílo, jímž navazuje na svůj někdejší výtvarný cyklu inspirovaný nejnovějšími vědeckými poznatky, otazníky nad umělým zrodem života a oduševnělými formami bytí.
Ze Slovenska přijel absolvent VŠVU Matej Rosmány (30), který v Bratislavě vede se svou přítelkyní galerii moderního umění. Pod Landekem se pustil do čtyři metry vysoké vertikální kompozice ze slezské žuly, kterou nazval „Dym“. Vyjádřit v masivní kamenné hmotě lehkost a delikátnost dýmu jistě nebyl snadný úkol. Díky zvláštnímu pracovnímu postupu, jímž se pokusil trpělivě spojit hrubě lámanou žulu s řezaným kamenným materiálem se mu to podařilo.
Letošní landecký tým doplnil asistent prof.Mariuse Kotrby z fakulty umění Ostravské univerzity a rodák z Valašského Meziříčí Jaroslav Koléšek (36). Jeho „Havířské srdce“ z božanovského pískovce bylo inspirováno dávnou minulostí Landeku, v jehož lesích prý bylo poprvé v lidské historii použito k topení v pravěkých ohništích černé uhlí. Jan Koléšek vytvořil stylizované kamenné srdce, jehož aorty byly transformovány do stylizovaných hornických kladívek. „Havířské srdce“ bude vystaveno v některém z veřejných parků v okolí Ostravy.
Sochaři nebyli předem svázáni předem daným tématem. Stejně jako u všech předešlých sympózií byli i tentokrát pozvaní umělci inspirováni pouze základním heslem „Socha ve veřejném prostoru“. Sochaři si předem vybírají místo, kde bude výsledek jejich práce veřejně vystaven a tomuto prostoru přizpůsobují svůj záměr. Nelze se tedy divit, že i letošní bienále prokázalo neobyčejnou různorodost výtvarných přístupů jednotlivých umělců, jejich originalitu, jedinečnost a suverénní zvládnutí předem ničím nesvázané myšlenky.
5.ročník sochařského bienále Landek potvrdil velký zájem o tuto akci mezinárodního významu ze strany výtvarníků, médií a odborné i laické veřejnosti.
Milan Švihálek
Děkujeme
